Zlaté divadlo

Přednedávnem mi byla položena anketní otázka: V čem vidíš smysl amatérského divadla v dnešní době?
Má odpověď zněla: Stejně jako v jakékoli jiné době – táhnout káru živými osly a ne parním strojem (a to není citát, to já takhle jdu životem a trousím moudrost, což už ovšem citát je, Werich:-)

Dnes mě ještě napadlo, že hrát divadlo ochotnicky je jako splétat cetky ze slámy, z obyčejných vyschlých vymlácených stonků, které se ale v záři reflektorů lesknou jako zlato. Moje zlaté slaměné divadlo Navenek mi včera udělalo radost. Děkuji vám, herci moji, dnes jdu ulehnout jako znavený osel na slaměnou podestýlku včerejších zážitků.