Přišla mi dnes zásilka několika knih, o kterých Vám chci napsat během prázdnin, jež nás na Kadaňsku čekají za prvním rohem. To snad budu mít trochu času se jimi prolouskat. Jednu jsem ale otevřel již dneska. Jde o Režisérův zápisník Jiřího Mahena. A jelikož toto je také režisérův zápisník, nechám kolegu Mahena sdělit něco, o čem se v divadle již delší dobu nemůžeme dohodnout. Zvláště závěr některým hercům bude velmi poučným.
„Má se přeřeknutí na scéně opravovat či nemá? Podle mého soudu je to věc jednoduchá:
Letí-li věta jako řeka, nemá se přeřeknutí opravovat vůbec (ale ovládnout se mimicky, nedat najevo, že přeřeknutí nás zmátlo!)
V klidné řeči opravit věc s lehkým pousmáním (a s kratičkou pausou), jak se to obyčejně v životě dělá. Oprava se však vždy musí zahrát! Na to se zapomíná.
Jak se opravují 'přeřeknutí' proti spisovnému jazyku? Tím, že se herec naučí roli pořádně česky a že nikdy na scéně nemluví jako Podskalák.“
Letí-li věta jako řeka, nemá se přeřeknutí opravovat vůbec (ale ovládnout se mimicky, nedat najevo, že přeřeknutí nás zmátlo!)
V klidné řeči opravit věc s lehkým pousmáním (a s kratičkou pausou), jak se to obyčejně v životě dělá. Oprava se však vždy musí zahrát! Na to se zapomíná.
Jak se opravují 'přeřeknutí' proti spisovnému jazyku? Tím, že se herec naučí roli pořádně česky a že nikdy na scéně nemluví jako Podskalák.“
Žádné komentáře:
Okomentovat