Dostal jsem od své milé 4.B dar. Je to něco, co se dostává jednou za život. Dostal jsem mládí, jednadvacet let, a přece černý podzim básníka. Dostal jsem první vydání Holanova Blouznivého vějíře, kterým kdysi „ovíval příhody dne“. Mládí čerstvého maturanta, ke kterému se básníkovo stáří neznalo. Jeden ze 750 výtisků. Není to jen sběratelský kousek, je to relikvie, kousek ustřižené křečové žíly melancholického poety. Moje knihovna tak bude chudým dřevěným relikviářem bez kamejí a filigránů. Děkuju.
Něco vám přečtu:Jitřní pastel
Zde možno zevlovat. Blankytní motýli a dutě chromované divizny. V pozadí keřů pohrává si mladý muž s pouzdrem naplněným nepochybně pursičanem.A nyní si vzpomínáš: jako hoch jsi s oblibou luštíval záhadný nápis na zčernalé kazatelně I H S.
Dnes? V tom je ten rozdíl! Poněkud božský, poněkud pastýřský květ umírá v knoflíkové dírce.
Žádné komentáře:
Okomentovat