Tohle je fotografie mé milé Elišky a Martiny Trchové, její kamarádky, která je mladou nadanou písničkářkou.Někdy v polovině devadesátých let jsem byl unešen jednou zpěvačkou. Jmenovala se Monika Načeva a představila mi ji má tehdejší láska. Ne tedy osobně, Moniku jsem znal jen z kazety a byl jsem na jednom jejím plzeňském koncertě v Céčku, kde mi přišlo, že se hrozně styděla. Její prvotina Možnosti tu jsou je jediné, co od ní znám. Zamiloval jsem se do hlasu, do rytmu i do textů (tuším, že od Jáchyma Topola), ale nebudu popírat, že jsem se zamiloval i kvůli té, kterou jsem miloval. Jsem z podstaty člověk emotivní, pouta si vytvářím až na základě nějaké souvislosti a zážitku. Mám rád Zuzanu Navarovou i Radúzu, ale moje cesta k nim je ještě nevyšlapaná. Zato k muzice Martiny Trchové mi moje milá Eliška připravila kamenný chodníček. Vzala mě na koncert v rámci večera u sv. Jana věnovaného Francii, kde Martina zpívala tak krásně, že naprosto zastínila galantní básníky i Baudelaira. Po koncertě mě Eliška s Martinou seznámila osobně. Už jsem od ní o Martině hodně slyšel, dalo by se říct, že znám genezi jejich vztahu od prvních e-mailů, a tak jsem byl moc rád, že jsme spolu všichni strávili hezký večer až do půlnoci potulkami po Kadani s následnou pozdní večeří. Martina si na rozdíl od Moniky píše texty sama a jsou to prosím básně. Z Eliščiny oblíbené písničky Odnikudnikam:
"Líto" je slovo pro slabochy
vím to, a tak ho neříkám
Nebolí to, né, hlavně mi nechy-
bí to stálé "odnikudnikam"
Červená "STÁT" blikla na semaforu
Není kam jet a za zády mi troubí
Tak zapomenem a příště měj se na pozoru
V lásce je slepých ulic dost
Jen ještě dnes prosím vyzvi mě k tanci
budu to já, kdo se nezastaví
Víno si dám a než ztratím šanci
spletu Ti hlavu, budu Tvoje "dežaví"
Martina umí i krásně malovat. Tady jsou tři z jejích obrázků.
Marťo, je to České středohoří, viď? Oblík?
Žádné komentáře:
Okomentovat