Velice zajímavé dva rozhovory jsem si s týdenním odstupem přečetl v Lidových novinách. Ten první, s prezidentem, jsem tu nejdříve chtěl ocitovat, ale pak jsem se rozhodl si tuto zajímavou vsuvku odpustit. Ovšem když teď v sobotu vyšel ještě rozhovor s Janem Hřebejkem, tak jsem si uvědomil, že stojí za to upozornit na kultivované rozhovory, kterých je v tom moři pavlačových politiků a bulvár živících umělců hodně poskrovnu. Složil jsem z nich i takový slepený krátký rozhovor na dálku.
V rozhovoru s Klausem je několik podnětů k zamyšlení nad financováním kultury (pro ty, kdo by si chtěli přečíst konkrétně toto – a vřele doporučuju –, pak sjeďte na stránce rozhovoru lištou zhruba doprostřed). Rozhovory s Hřebejkem čtu pravidelně a je úžasný, že i když se zdá, že při takový frekvenci filmů a tím pádem i rozhovorů to bude o ničem, má pořád co říct. A to je klíč k úspěchu, který spousta dalších režisérů hledá pouze ve státních dotacích (on je i Hřebejk podporuje, ale to je tak nějak ipso facto, protože by jinak byl sám proti sobě – asi jako bych já byl proti zvýšení platu kantorům, i když mně osobně stačí a ještě mám na rozhazování a rozdávání chudině – připadám si někdy odporně bohat, ale dá se to přežít).
V rozhovoru s Klausem je několik podnětů k zamyšlení nad financováním kultury (pro ty, kdo by si chtěli přečíst konkrétně toto – a vřele doporučuju –, pak sjeďte na stránce rozhovoru lištou zhruba doprostřed). Rozhovory s Hřebejkem čtu pravidelně a je úžasný, že i když se zdá, že při takový frekvenci filmů a tím pádem i rozhovorů to bude o ničem, má pořád co říct. A to je klíč k úspěchu, který spousta dalších režisérů hledá pouze ve státních dotacích (on je i Hřebejk podporuje, ale to je tak nějak ipso facto, protože by jinak byl sám proti sobě – asi jako bych já byl proti zvýšení platu kantorům, i když mně osobně stačí a ještě mám na rozhazování a rozdávání chudině – připadám si někdy odporně bohat, ale dá se to přežít).
Žádné komentáře:
Okomentovat