(V.D.)
Jsi zlatavá
jako nedozrálé klasy,
z nichž by se dalo zlato rýžovat, a jsi
bělavá jako bílý déšť,
který jemně hasí
požár pootevřených kvítků
v bohatých plamenech
hroznovitě olizujících snítky
ilyrské jabloně.
Může se z medu řinout vůně
jako z tvých lesklých vlasů –
na tvou tvář plavou jako déšť,
ale déšť, který čirý leží
na bílých plástvích,
a pod nímž se leskne bílý vosk,
a vlasy v tvém čele pak
vrhají světlo, stín – a naopak.
(originál je zde; myslím, že píseň je útvar sám o sobě hravý, a tak jsem si s textem pohrál, jak je mým zvykem, a originál je místy jiný ve slovech, ovšem co se týče smyslu, ten je taktéž jiný, jelikož tomu ani jinak být nemůže)
Žádné komentáře:
Okomentovat