Kristýna

Louis MacNeice
(originál zde)

Začalo to tak prostě
skládáním stavebnic,
stavěním barevnách domů
a bouráním cizích domů,
aby se mohlo stavět víc.

Panenka jménem Kristýna
měla kalhotky s krajkou,
smála se, když ji poodhalil,
smála se, když ji zase halil
nějakou kacabajkou.

To vše, než celá praskla,
když spadla z výšky na zem,
nohy a ruce měla duté
a hlava i oči také duté
kutálely se po podlaze.

Vyspal se jednou s krásnou ženou;
usmívala se nevinně,
když řekla své jméno – Kristýna
a náhle tu ležela – Kristýna
mrtvá ve školce na lině.