Vydal jsem se dnes na koncert kytarového mága a jeho šamanského syna. Oba Raci, jde-li to tak říci, mi zprostředkovali setkání s mnoha snovými, vzpomínkovými i ještě zcela neobjevenými ostrovy bytí. Od španělské romance neznámého autora přes Honáka krav až po Bugatti-step na jednu kytaru. Od klasiků přes Jaroslava Foglara k Jaroslavu Ježkovi.
Před rokem se slavilo 100 let od Ježkova narození a já byl tehdy v Praze a poslechl jsem si v Modrém pokoji pár krásných skladeb zahraných na Ježkův vlastní klavír (díky, Elí). Líbil se mi i vzpomínkový večer na Jaroslava Ježka v podání libického divadla Vojan, i když jsem byl z našeho ansámblu asi jediný. Ovšem před kytarou Jana Matěje Raka (který jinak hrává i s Martinou Trchovou) se klaním hluboko pod povrch zemský.
Klasická kytara Štepána Raka mi zase připomněla, že jsem se také učil hrát podle not z Jirmalovy Školy. Skončil jsem u cvičení 104. Tam jsem ustrnul a občas ho dávám k dobrýmu, i když držim kytaru jako lopatu. Ještě na podzim jsem se pokoušel na nově zakoupený nástroj něco zahrát do telefonu, ale když jsem dohrál třetí sloku, opřel jsem kytaru o stěnu a od té doby na ní jen občas setřu prach. Vzhledem k tomu, že patří ke sporé výbavě mé ložnice, nehodlám se jí vzdát. Po tomhle koncertu se mi ale zdá, že z ní asi už ani ten prach utírat nebudu.
Před rokem se slavilo 100 let od Ježkova narození a já byl tehdy v Praze a poslechl jsem si v Modrém pokoji pár krásných skladeb zahraných na Ježkův vlastní klavír (díky, Elí). Líbil se mi i vzpomínkový večer na Jaroslava Ježka v podání libického divadla Vojan, i když jsem byl z našeho ansámblu asi jediný. Ovšem před kytarou Jana Matěje Raka (který jinak hrává i s Martinou Trchovou) se klaním hluboko pod povrch zemský.
Klasická kytara Štepána Raka mi zase připomněla, že jsem se také učil hrát podle not z Jirmalovy Školy. Skončil jsem u cvičení 104. Tam jsem ustrnul a občas ho dávám k dobrýmu, i když držim kytaru jako lopatu. Ještě na podzim jsem se pokoušel na nově zakoupený nástroj něco zahrát do telefonu, ale když jsem dohrál třetí sloku, opřel jsem kytaru o stěnu a od té doby na ní jen občas setřu prach. Vzhledem k tomu, že patří ke sporé výbavě mé ložnice, nehodlám se jí vzdát. Po tomhle koncertu se mi ale zdá, že z ní asi už ani ten prach utírat nebudu.
Rak a Rak hráli na kytary;
z kobylky na krk jen to hvízdlo!
Pět prstů snad jako tisíc trsátek!
Děkuji Bohu za ty dary,
že mě aspoň jedno lízlo
z kytary odražených prasátek.
Alespoň malou ochutnávku z letoška z Klementina:
Žádné komentáře:
Okomentovat