Pozor na Píďana

Včera k nám do Navenku přišel nový zájemce o ochotnické řemeslo. Jmenuje se Martin a je to povedenej ptáček. Není mu ještě patnáct let a strašně obdivuje Píďana. Poradil jsem mu, aby si v knihovně půjčil nějakou divadelní hru a četl si ji nahlas.

M: To nemusím, já mám doma her dost.
Já: Vaši kupujou divadelní hry?
M: No, mě to baví.
Já: A co třeba čteš teď?
M: Shakespeara!
Já: A kterého?
M: Ono jich je víc?
Já: No, 38.
M: Hm… Tak Williama…

Hlavně chce ale Martin hrát po boku Píďana, je to teď jeho idol, a tak by přijal i roli sluhy, o nějž si jeho pán bude otírat zablácené wellingtonky.



Píďan mi nedávno přivezl krabici se starými knihami z babiččiny knihovny a mezi nimi byly i tři díly Sborníku Lady z počátku 20. století. Přečetl jsem si tam život herečky Adelaidy Ristoriové (zejména o její rivalitě s pařížskou hvězdou Rachel) a taky poučky pro mladé dívky toužící po divadle a koncertech. Tam se také mluví o tom, jak zavrženíhodné důsledky může mít, když se mladá dívka vzhlédne v nějaké herečce – stane se povětšině směšnou a lidem odpornou. Ale může to být ještě horší. Tedy dívky, divačky, které jste měly tu příležitost vidět Případ Grendwal a naše dva hrobníky v akci, poslyšte:

Větší nebezpečí pro mír a štěstí často celého života tají se však v nadšení a horování, jež zanítil v duši mladé dívky divadelní umělec, zpěvák nebo herec. Neníť každý umělec také karakterem, a mimo tj. i ten nejvážnější, nejšlechetnější při všem mužem, jemuž horování a velebení mladého děvčátka příjemně lahodí a odvěkým kouzlem, jež spojuje muže s ženou, jej ovíjí. Každý neodolá s pokušením a nespokojí se pouze s oslavování z povzdálečí. Přijímá lásku a zbožňovaní úctu, veškerém ten žár mladé duše, který se mu nabízí.

Vznětlivý umělec však nebývá stálý a takové sblížení mívá po té pro dívku v zápětí jen zklamání a žal.

Jsou však také mnozí umělci tak nerozvážní a chlubní, že tajemství dívčí prozrazují, čímž nezkušená dívka jenom utrpí na své pověsti. Proto radím k opatrnosti.

Dále pak následuje pasáž o chorobné touze po jevišti, „bujném to výhonku ctižádostivé marnivosti, vyrážející z kořene podrážděné citlivosti dívčiny“. I takových k nám chodí dost, ale těm se jako teď už emeritní principál většinou nebráním – ovšem jsou-li mladinké a libé tváře, nechť si předtím přečtou shora uvedené řákdy.