Snad

V roce 1977 byla natočena televizní inscenace podle Podivného přátelství herce Jesenia. Hrál v ní Tříska, a tak se do televize dostala až v roce 1990. Kdyby něco takovýho bylo napsaný v anglosaský literatuře, tak se vsadím, že už je z toho několik celovečeráků. Moc bych chtěl ale tu inscenaci vidět.

Spoiler warning: Some plot details follow.

Když jsem četl Klářin dopis Jeseniovi, v jednu chvíli se mi nahrnuly slzy do očí… a o dva řádky dál stálo: Promiňte, že jest tento list pokropen slzami. Kdybych jej chtěla opisovati a čtla, co jest již napsáno, nevím, zdali bych našla odvahu říci to ještě jednou…

Celý dopis by se dal shrnout do slova „snad“, s podobnou silou, jako mělo ono „pak“.

Přijde k němu? A kdy se tak stane? Zítra, za týden, za měsíc, po letech, vůbec ne? A kdo jest člověk za něhož prosí? Muž, s nímž chce spojit osudy svého života? Jeseniovy mlhy houstly, že neviděl pokoj, uprostřed něhož stál, a tikot zlatých skříňových hodinek se zdál přicházet z dálek. Nebo člověk teprve budoucí, proboha, snad dítě Janovo? A do jeho mlh vjel náhlý pohyb a jejich chomáče se v šedivých hrstech otáčely. Či kdo je to? Jde snad o nějakou malichernou prosbu, jíž Klára připisuje význam, který nemá, a zbytečně ji provází velkými slovy? Otázky, otázky! Krutá byla Klára, že k otázkám drtícím svou ohromností, odhodlala se přidat ještě své malé, že ho bodala týmž „čekat“, kterým do něho tupě bodala doba. A přec měl rád ten list.

Spoiler ends here.

mljt