Milostnice v nádheře a bídě

Zeptal jsem se jednoho češtináře, kdo napsal knihu s tímto názvem, a on nevěděl. V tom je kouzlo překladu. Pamatuju si, jak se v hospodě v Hrubém Rohozci dva štamgasti hádali, jestli Victor Hugo napsal Bídníky nebo Ubožáky a přitom příjmení autora vyslovovali zásadně jako české křestní Hugo. Ano, asi jste už poznali, že v titulu článku se ozývá román Honoré de Balzaca většinou převáděný jako Lesk a bída kurtizán. Mně se tedy dostal do ruky překlad z roku iks od neznámého Karla Lakeše vydaný Ludvíkem Vašicou z Frýdku a vytištěný Josefem Orlem z Místku. Nebude zřejmě běhat po světě mnoho takových výtisků, a tak vzhledem k poslední Balzacově knize, kterou jsem zde také představil, si mě polorozsypané stránky tohoto románu rychle získaly. Po Podivném přátelství herce Jesenia zde tedy můžete tu a tam narazit na některé zajímavé výtažky a postřehy z pařížského bahna.

Spoiler warning: Some plot details follow.

Kněz, který přišel právě včas do začouzené komůrky s modlící se kurtizánou Esther, jež se rozhodla skoncovat se životem z nešťastné lásky k Lucienovi, jí během křesťansky tvrdého nápravného zásahu v jednu chvíli řekl:

„Milé dítě, je láska, jížto nelze vyznati před lidmi, kterou však přijímají andělé se šťastným úsměvem: beznadějná láska, vdechuje-li život, budí oddanost, zušlechťuje každý skutek přáním po dokonalosti. Takovou lásku schvalují andělé a vede k poznání boha. Zdokonaliti se kvůli milenci, přinést mu tisícero tajných obětí, zbožňovati ho z daleka, obětovati kapku za kapkou vlastní krev, ba ukrýti v srdci i divou žárlivost, vyplniti každé jeho přání i k v lastní škodě. Takovou lásku by vám bylo náboženství odpustilo…“

Spoiler ends here.

jt´m