Spolubydlící Pabla Picassa, přítel všech možných montparnasských kumštýřů Max Jacob (zrozením i smrtí Žid) měl v roce 1909 vidění Krista a o své homosexualitě prohlásil: „Jestli Nebesa vidí můj žal, pak mi odpustí rozkoš, o níž ví, že je nedobrovolná.“ Z jeho surrealistických básní v próze jsem vybral a volně přeložil tuhle, určitě by se tehdy Holanovi líbila:
Kdy se vrátí hrobníci, aby dokončili hrob pro Ofélii? Ofélie přece ještě není na věčnosti; když si bílý kůň usmyslí, ulehnou do té jámy sami hrobníci. A bílý kůň? Den co den se chodí pást na oblázcích. Je to ten bílý kůň z hostince U Bílého koně nedaleko onoho hrobu. Má šestatřicet žeber. A ten hrob zeje do vesmíru jako otevřené okno tajemství.
Kdy se vrátí hrobníci, aby dokončili hrob pro Ofélii? Ofélie přece ještě není na věčnosti; když si bílý kůň usmyslí, ulehnou do té jámy sami hrobníci. A bílý kůň? Den co den se chodí pást na oblázcích. Je to ten bílý kůň z hostince U Bílého koně nedaleko onoho hrobu. Má šestatřicet žeber. A ten hrob zeje do vesmíru jako otevřené okno tajemství.
mljt
Žádné komentáře:
Okomentovat