(dříve mylně považovaný za safír)
Dnešní jarní sluníčko mě vyhnalo ven, abych udělal očistu jednoho kamene, co ho nosím po kapsách. Očistu pramenitou vodou a odpoledním sluncem. Vyrazil jsem k Ohři tam, kde jsem se naposledy koupal, a chvíli jsem ten valoun šplouchal v zátočině. Pak jsem jej položil na list, co nestačil od podzimu zetlít, a čekal, až z něj paprsky vysají poslední známku vlhkosti. Na hladině se mi zatím odvíjel černobílý film, do jehož okýnek nelze vkročit dvakrát, ovšem jako ta voda v řece bude stále plynout a až se v srdci oteplí, skočím nahý do jeho celuloidových vln.
mljt
Žádné komentáře:
Okomentovat