7. března 2007

Kámen

Bratranec mého kamene ze svatováclavské koruny
(dříve mylně považovaný za safír)

Dnešní jarní sluníčko mě vyhnalo ven, abych udělal očistu jednoho kamene, co ho nosím po kapsách. Očistu pramenitou vodou a odpoledním sluncem. Vyrazil jsem k Ohři tam, kde jsem se naposledy koupal, a chvíli jsem ten valoun šplouchal v zátočině. Pak jsem jej položil na list, co nestačil od podzimu zetlít, a čekal, až z něj paprsky vysají poslední známku vlhkosti. Na hladině se mi zatím odvíjel černobílý film, do jehož okýnek nelze vkročit dvakrát, ovšem jako ta voda v řece bude stále plynout a až se v srdci oteplí, skočím nahý do jeho celuloidových vln.
mljt

Žádné komentáře: