Michael citoval na zkoušce Vernisáže Schopenhauera. To mi připomnělo, že některé knihy, které jsem četl před dvaceti lety a považuju je proto za železobetonový hlubinný základ své životní filosofie, bych si mohl přečíst znovu. Nějak podvědomě jsem se asi bál, že by to mohlo dopadnout jako s některými filmy s Pierrem Richardem, kterým jsem se v patnácti letech smál a teď nedokážu pochopit proč. Schopenhauerovu Životní moudrost jsem ale četl o něco starší, a tak směle do toho. Teď ji navíc mohu předat i dál, a tak jsem se rozhodl ji číst nahlas Věrušce.
Hned na prvních stránkách je osud smrtelníků determinován třemi faktory: 1. čím jsme, 2. co máme a 3. jak nás vnímají ostatní. Brzy se dozvíme, že první kategorie je nejdůležitějí. Pochopíme kupř., že tatáž příhoda, která se v duchaplné hlavě zobrazí tak zajímavě, by byla v pojetí plochého všedního ducha plochou scénou všedního života. Na jiném místě je to podáno tak, že všechna nádhera a všechny požitky, jež se zrcadlí v tupém vědomí ubožáka, jsou značně chudé proti vědomí takového Cervanta, když psal v nepohodlném žaláři svého Dona Quijota.
Že je úplně jedno, co kdo má, dokumentuje Schopenhauer citátem z Horáce, že jsou lidé, kteří nemají drahokamy, mramor, slonovinu, tyrrhénské pečeti, obrazy, stříbro či purpurové oděvy, ale existují i lidé, kteří po tom všem ani netouží. Byl jsem vychován tak, že pro mě třeba zlato a stříbro nemají hodnotu, ale časem jsem pochopil, že i zlatník musí z něčeho žít. Nevím, proč jsem si nechával pojistit domácnost, když v ní nemám absolutně nic cenného. Rozhlížím se kolem a jestli mezi mými čtenáři je nějaký tipař, mohu mu nabídnout tak maximálně kytaru (málo hranou), notebook a několik prvních vydání českých básníků z 20. až 50. let 20. století. Zámky máme sice dva (nedokázal jsem odmítnout pána, co ten druhý bezpečnostní u nás ve vchodě nabízel, vypadal, že mu nikdo nedá vydělat, a taky že jsem pak zjistil, že jsem mu v celém vchodě podlehnul jen já; ale dveře jsou skoro jako z papundeklu, v klidu byste je vyrazili - nicméně pohodlnější bude, když vám otevřu a vyberete si, co potřebujete).
Brzy budu vychovávat svoje dítě. Jsem zvědav, jak mi to půjde. Ale určitě budeme chodit i do supermarketů a hypermarketů a já budu stejně jako Schpenhauer citovat Sokrata, když šel kolem stánku s přepychovým zbožím. Dneska jsem si to natrénoval v drogerii DM. Chodil jsem po tom obchodě a téměř nad každým regálem jsem s údivem konstatoval: „To je věcí, které nepotřebuju!“
A pak jsem koupil písek pro kocoury a olej na
masáž hráze. Už se na ni těším.
