Je po plese a já se po delší odmlce znovu dostávám ke svému blogu. Chtěl bych ho využít k veřejnému poděkování abiturientům, jak se sami nazvali, tedy „těm, co mají brzy odejít“. Z mého úhlu pohledu jste svůj bál na rozloučenou zvládli na jedničku. Neznám pocity mnoha účastníků, ale z těch pár hodnotících soudů, co jsem zaslechl, myslím, že se ples líbil i jim. Nástup na Floydy a za zpěvu „we don't need no education“ dětí ze čtvrté třídy jedné londýnské hudební školy budu mít dlouho před očima. Svůj pocit z rakve nesené vašimi rameny mi zase do smrti nesejde z mysli, a musím říci, že jste mě nesli vyváženě jako se nosívá klavír, aby se nerozladil. Měl jsem zavřené oči a snad poprvé v životě jsem viděl ušima. Bohužel se to nedá slovy zprostředkovat. Byl jsem rád, že jste ve všech vystoupeních měli namočené prsty, ba celé ruce. Fotbalové půlnoční překvapení bylo třešinkou na dortu. Po organizační stránce se také vše zdárně vyřešilo a těch pár malých nedostatků je vzhledem k celku dávno odpuštěno. Abiturienti, budete brzy odcházet, ale přesto zůstanete. V mých vzpomínkách bude mít váš bál čelní místo. Přeju vám, abyste odmaturovali se ctí a úspěchem.
3 komentáře:
ty wade kouci to ste rek hodne pekne... i kdyz mi to asi nikdo nebude verit ale docela me to dojalo... za chvili odejdeme a cely 4 roky tady skonci:-O souhlasim se zbytkem tridy ze by se meli spolecne s vama poradat ruzny akce i po tom nasem rozprchnuti .) sem rad ze sme to vsechno, jako vase prvni trida, zvladli a i my na nas nas ples nikdy nezapomenem .) a hlavne na naseho kouce, kterej nas svoji pistalkou vytrenoval :) sice sme nekdy tu pistalku preslechli, ale stacilo fouknout vic a museli sme se podridit.) da se rict ze tim plesem nas tym spolecne s vami vyhral zlatou medaili na olympiade...jeste zbyva u maturity posbirat body do svetovyho zebricku... =) uz newim co rict... snad jen: velmi zvlastni podekovani si zaslouzi nas tridni profesor... .)
tak, rád bych navázal na Martinův článek:-) Pane profesore, opravdu na mně Váš článek zapůsobil a za celou třídu vám chci upřímně poděkovat. Věřím tomu, že až za dvacet uslyšíme hrát z radia Pink Floydy a jejich The Wall, vzpomeneme si na bál, Vás, tento článek a těch hafo fajnejch zážitků, které se nám za ty čtyři roky jistě nahromadily:-):-) A myslim, že se nám ona vzpomínka vybaví zcela bez problémů i bez těch Pink Floydů!:o) A ještě bych rád nejen za sebe, ale za celou třídu řekl, že bychom Vaši osobnost neradi rozladili, a proto jsme se snažili nést vás šetrně...tak jako onen snadno rozladitelný klavír;)
krasne receno...klavir ktery udrzuje v nasi tride rytmus a harmonii :) teda alesi my bysme mohli skladat basne nejspis :D ja sem vam kouci uz dekoval, ale dekuju este jednou a este taky alesovo mamince.)
Okomentovat